Desatero o vzdělávání

Do pedagogicko-psychologické poradny byla poslána v 2. pololetí první třídy dívka s potížemi čtení. Psycholožka nenašla žádné známky dyslektické poruchy a doporučila uvolnit poměrně velký tlak vyvíjený na dívku. Vysvětlovala rodičům, že pokud dívku nutí ke čtení, může se vytvořit špatná technika čtení, a co hůře, můžeme ke čtení vytvořit dlouhodobý odpor. Rodiče se ale dále intenzivně snažili zlepšit čtení, a to rovněž na naléhání učitelky, která byla přesvědčená, že na konci 1. třídy všichni žáci musí už číst. Na oblíbený taneční kroužek dívky nebyl čas. Za půl roku dívka přišla do poradny znovu, s řadou neurotických obtíží. Tentokrát si už rodiče i učitelka nechali poradit a přestali na dívku tlačit. Rodiče jí denně četli příběhy a knížky, které si dívka sama vybírala a potom jí večer nechávali ještě chvilku, aby si sama prohlížela obrázky. Ve třetí třídě dívka samostatně a ráda čte.

„Když se připravuji na hodinu, přemýšlím o každém dítěti ze skupiny a píšu si k nim poznámky. Každému vytvářím práci a prostor pro to, aby se mohl co nejvíce rozvíjet a zažívat úspěch. Znamená to konkrétně, že každý může pracovat na své práci, svým tempem, využívat různé pomůcky, styly učení. Při přípravě myslím i na zájmy dětí, přemýšlím, jak je využít při jejich učení." (reflexe učitelky základní školy při přípravě na vyučování)

Paní učitelka přírodopisu si dlouho všímala toho, že děti v její třídě se učí rozdílným způsobem. Nejprve učila klasicky, vykládala nové učivo, děti si ho zapisovali a zvládnutí učiva ověřovala zkoušením a testy. Trochu ji překvapovalo, že prospívají především „svědomité" holčičky, a jinak „chytří" kluci mají většinou jen průměrné známky. Nejvíce ji zaskočilo, že na trojku z přírodopisu byl podle výsledků klasifikace i Karel, bystrý žák s hlubokým vztahem k přírodě, který o ní znal spoustu zajímavostí. Pod vlivem různých seminářů začala zkoušet skupinovou práci, ve které dětem zadala úkoly k samostudiu a ony na jejich plnění spolupracovaly v týmu. Ukázalo se, že při tomto způsobu učení vynikly jiné děti. Potom zkusila také praktičtěji zaměřenou výuku, ve které si děti mohly látku přímo osahat v terénu, pak ještě přidala pokusy a badatelské experimenty. Vynikaly zase jiné děti, někdy dokonce takové, do kterých by to předtím neřekla, protože je považovala za méně nadané. Paní učitelka postupně nahlédla, že děti se skutečně učí velmi rozdílným způsobem, a co některým dětem vyhovuje, je pro jiné obtížné a naopak. Ve svých hodinách se dnes snaží nabídnout něco dětem s různými vzdělávacími potřebami a různými styly učení – ve výuce záměrně pracuje s využitím více smyslů dětí, zadává různé typy úloh, nabízí velice konkrétní zadání i komplexní otevřené úkoly a často dává dětem vybrat, co přesně a jakým způsobem se chtějí naučit.

Khan academy (KA) je globální fenomén v otevřeném on-line vzdělávání, který je často stavěn jako alternativa k většinové školní výuce, pro svou dostupnost „kdykoli–kýmkoli". Jedná se o výukovou aplikaci využívající krátká videa na YouTube. Nabízí tisíce mikrolekcí zaměřených na témata z tradičních vědních disciplín. Mikrolekce typicky obsahuje cvičení doplněné výkladem. Podívejme se na některé aspekty, kterými je KA pro miliony lidí na celém světě v mnohém ohledu přijatelnější než tradiční školní výuka:

• když něčemu nerozumím, výklad zastavím a promyslím nebo se vrátím, zopakuji
• výklad si pustím, když já chci, zabývám se tématem, které mě osobně zajímá
• jednotlivé lekce jsou krátké, často do 10 min, není těžké lekci absolvovat
• lekce jsou uspořádané do větších tematických celků – řídím si, jak hluboko se chci do tématu ponořit, mohu si najít velmi konkrétní téma
• vidím podrobnou analýzu svého postupu v učení – co mám absolvováno, co zvládám, co zbývá

Na druhou stranu KA v základu neumožňuje bádání a objevování, interakci učících se, kooperativní učení apod. Proto se zde on-line učení využívá jako způsob individualizace školní výuky, který se vyvinul do vzdělávacího přístupu převrácené třídy. V tomto modelu výuky si studenti individuálně nastudují dané téma, které je pak dovysvětleno, modelováno a procvičeno ve škole.

Badatelský deník v hodinách pana učitele přírodopisu slouží každému žákovi k tomu, aby do něj zaznamenával písmem i obrazem svoje zážitky z výprav do přírody, svoje otázky, objevy i poznatky. Konkrétní podoba deníku je zcela na jednotlivých žácích. Dělají si do deníku poznámky ze svých pozorování, formulují otázky, které jim přijdou na mysl, popisují svoje silné zážitky a AHA momenty apod. Pan učitel žákům záměrně vytváří čas pro individuální práci s deníkem a pouze je vede k tomu, aby zachycovali svoje myšlenky a reflektovali svoji práci. Deníky ve třídě jsou velmi různorodé, papírové i digitální, odrážejí individuální zájmy a postupy učení jednotlivých dětí. Pro učitele deníky slouží jako nástroj pro individualizaci učení jeho žáků a zároveň mu jejich pročítání poskytuje významnou zpětnou vazbu o jejich uvažování a učení.